Díky rekonstrukci náplavky došlo ke zpřítomnění řeky ve městě, které je s ní neodmyslitelně spjato, které mj. nese její jméno. Díky snížení k hladině vzniká intimní místo pro krátký odpočinek i komunitní akce. Rekonstrukce náměstí Míru ve Vrchlabí zahrnovala stavební úpravy dopravního řešení (nové řešení komunikací, křižovatek, parkovacích stání a chodníků), úpravu veřejného prostranství kolem kostela a přemístění morového sloupu. Dále byla provedena přeložka vodovodního řadu, nové veřejné a slavnostní osvětlení, sadové a parkové úpravy, doplněn byl také městský mobiliář. Úpravami byla obnovena urbanisticko-architektonická kompozice náměstí se snahou zvýšit pobytovou atraktivitu místa.

Roubený dřevěný dům je umístěn na horním okraji louky, která je za severu krytá původním stromořadím. Hlavní hmota domu posazená po vrstevnici je doplněna menší hospodářskou stavbou orientované kolmo ke svahu. Umístění chalup na horní hranici luk a jejich orientace je v lokalitě tradiční, stejně jako blízké sousedství menších hospodářských stavení. Posazení obou hmot přirozeně vytvořilo krytý dvůr jako intimní část pozemku pro odpočinek a posezení. Jižní fasáda domu nabízí nejkrásnější výhledy a nejvíce slunečního světla. Na této straně je dům maximálně otevřen okny a dochází k úplné redukci stěn. Ostatní strany zůstávají uzavřené, hmotné. Konstrukce domu je navržena jako skeletový systém s výplňovými roubenými stěnami z cedrového dřeva. Tradiční řešení roubené chalupy dotváří sloupy na hraně zápraží, které jsou nutně zavětrovány výraznými diagonálními trámy. Pokoje v podkroví jsou prosvětleny okny ve štítech a galerie velkým střešním oknem nabízejícím daleké výhledy.

Pavel se na místo dožilé německé chalupy, rozhodl navrátit bytí v podobě nové poctivě  postavené chalupy, v řemeslném provedení, se současným vzhledem, s respektem ke krajině a komfortem, který je odrazem našeho století. Od dřiny při sekání dřeva až po transcendentí zážitky při pohledu na barokní výjevy oblak nad Sněžkou, nebo hypnotizující plameny v otevřeném krbu – srdci domova. Mohou-li některá místa působit jako zázračná, tak toto je jedno z nich – snahou bylo postavit neméně zázračnou boudu – zachovat kus Země pro další generace.

Boudička je v podstatě velmi skromná a nenápadná stavba na Karlově vrchu. Vypadá jakoby tu stála od nepaměti, neboť její měřítko i detaily respektují chytře místní tvarosloví. Přesto je to stavba mladá a současná. Její šaty jsou zároveň barevným dřevěným deštěním, svá záda částečně opírá do svahu, aby mohla naopak vytáhnout svůj sedlový vikýř blíž slunku. Spodní část je se zemí přirozeně propojena kamenným tarasem z místního balvanů, na části střechy nad dřevníkem se naopak ve větru mihotá horská louka. Když budete mít štěstí, můžete tu zadním seníkovým vikýřem spatřit místního dvanácteráka. Shora od cesty Boudičku téměř přehlédnete, neboť její hmota je pečlivě skrytá pod zdivočelou luční hřívou.